KAM SE OBRÁTIT, KDYŽ MÁM PROBLÉM SE SVÝM OČNÍM LÉKAŘEM ČI OPTIKEM? | SDRUŽENÍ OPTIKŮ - Mezinárodní sdružení optiků a optometristů

Kam se obrátit, když mám problém se svým očním lékařem či optikem?

            Bohužel se čas od času vyskytují situace, kdy klient není se svým očním specialistou (ať už oftalmologem, optometristou nebo optikem) z nějakého více či méně závažného důvodu spokojen. Nejvážnější příčinou bývá chybná nebo pozdní diagnóza onemocnění, někdy nenaplněné očekávání z nových brýlí či podstoupeného zákroku, jindy si prostě jen „lidsky nesedneme“. Častým ničitelem vztahu klienta s odborníkem bývá váznoucí, chybná, nebo přinejhorším vůbec žádná komunikace ať z jedné, či druhé strany. Naprosto nevhodným a jednoznačně nebezpečným řešením, ke kterému se bohužel často uchylují právě ty nejohroženější skupiny osob, je rezignování na další návštěvy zmíněných očních specialistů.

To, že nejsme spokojeni s jedním konkrétním lékařem, optikem nebo optometristou, rozhodně není důvod, abychom - snad ze vzdoru - již nikdy ani k žádnému jinému nešli. Chtěl bych upozornit hlavně na situace, kdy klient zanevře na svého očního specialistu poté, co je mu sdělena závažná, případně neléčitelná diagnóza s velmi špatnou prognózou. Bohužel i takové zprávy někdy život přináší, ale pochopitelná frustrace a pocit bezmoci by neměly člověka dovést k názoru, že je pro něj další péče očního lékaře nebo optometristy nepotřebná, neboť i v těchto případech platí, že vždy může být hůře a riziko fatálních následků se se zanedbáním prevence zvyšuje.

            Máme-li pochybnosti o kompetentnosti navštíveného očního specialisty a o správnosti jeho rozhodnutí, není nikde dáno, že se nemůžeme obrátit na jiného odborníka v oboru s prosbou o konzultaci stavu, případně nové vyšetření, přezkoušení korekční pomůcky, atd. Zodpovědný zdravotník by nám měl vyjít vstříc, přičemž by mělo být naší slušností respektovat jeho zaneprázdněnost a vytíženost jeho vlastními klienty. Na druhou stranu není správné cestovat od ordinace k ordinaci s očekáváním, že nám konečně někdo řekne to, co slyšet chceme, ačkoliv se od všech předchozích dovídáme stejnou, leč nechtěnou skutečnost. Zdravotnický systém tím zbytečně zahlcujeme, sebe sami udržujeme v plané naději a ztrácíme drahocenný čas, který by bylo možné věnovat např. adaptaci na nové životní podmínky.